MOTOMANIAC
Suzuki GN 250 |
|
Suzuki GN 250 Tuto sekci začnu otázkou. Jste člověk, co má rád staré klasické motocykly ? Máte rádi poklidné poježděníčko krajinou v rychlostech do 100 km/h ? Ke spokojenosti a radosti s jízdy nepotřebujete převýkonovanou mašinu s velkým objemem a výkonem, ale naopak oceňujete spíše lehkost, nízký posaz, skvělou ovladatelnost, nízkou spotřebu a především neuvěřitelnou spolehlivost ? Pak mám pro vás skvělý tip - Suzuki GN 250. Taky jste zaznameli v posledních pár letech zvýšený zájem lidí a tím nabídku téměř všech světových výrobců o klasické retro motocykly menších objemů ? Je to dáno samozřejmě přirozeným vývojem. Celá desetiletí dvacátého století platilo, že lidé využívali motorky především jako dopravní prostředek, teprve až poté jako zdoj zábavy nebo sportovní náčiní. A pro běžné ježdění nepotřebovali stroje s brutálním výkonem a tak vedly v prodejnosti především lehké stroje v kubaturách do 500 ccm. Toto platilo ve světě zhruba do osmdesátých let. Poté, s rozmachem automobilismu, se z motorek stal koníček, nikoliv potřeba a začal hon za výkonem. Objem ničím nenahradíš ....:-) Dnes se situace opět obrací. Aut jsou všude mraky, města jsou jimi ucpaná, na sídlištích už není kam je zaparkovat. Navíc všichni chtějí obtloustlá SUV, na která není v našich městech vybudovaná infrastruktura. A tak se lidi přirozeně vracejí k jednoduchým motocyklům, které je bez potíží a při nízkých nákladech dovezou do práce, na nákup, na ryby apod. Projedou s nimi ucpanými ulicemi, zaparkují je bez potíží do škvíry mezi auty. Tohle samozřejmě perfektně splňují oblíbené skútry, ale ne každému skútr vyhovuje. Je dost motorkářů, kteří by na skútra sedli jen s maximálním odporem. A proto se výrobci začali se stoupající potávkou po běžných motorkách opět zaměřovat na stroje v kubatůrách 125-500 ccm. A protože je tady vlna nostalgie po klasickém vzhledu, vzniká v současnosti mnoho opravdu hezkých strojů pro běžné denní ježdění co vzhledem připomínají mašiny ze 70-80 let. Taky jsem hledal před 3 lety nějaký takový stroj na každodenní ježdění do práce (20 km). Měl jsem v hledáčku 2 stroje tohoto stylu. Jako starý fanda značky Jawa, první volbou pro mě byla JAWA 400 Scrambler a druhou ROYAL ENFIELD Classic 350. Jak již tušíte, na konec nedošlo ani na jednu z nich a v mé garáží se usídlila Suzuki GN 250 z roku 1988. A proč takový obrat? Je to jednoduché. Bohudík uvažuju jinak, než většina uživatelů motorek (schválně nepíšu motorkářů, protože slovo motorkář má pro mne specifický význam). Říkal jsem si - chci motorku, co vypadá jako youngtimer? Ano. Chci motorku, která slušně jezdí a málo žere? Ano. Chci motorku, která je slepená komplet z nových dílů, má motor řízený elektronikou, vstřikování paliva, LED světlomety, katalyzátor a další kraviny, které mi neumožní se v ní moc hrabat a opravovat ji? NE ! A bylo rozhodnuto. Proč kupovat motorku, která se tváří jako retro, když si můžu koupit stroj, který je opravdu retro ! Zapátral jsem v inzerci a hle, vykoukla na mě motorka, jakou jsem přesně hledal a navíc od mé oblíbené japonské značky Suzuki. Musel jsem si pro ni dojet skoro až do Brna. Už na první pohled bylo zřejmé, že tento kousek je trošku odlišný od podobných, co jsem viděl na fotkách na netu. Vysvětlení bylo jednoduché, motorka, kterou jsem si koupil, je model určený nikoliv pro evropský, nýbrž pro americký trh. Má odlišné přední i zadní světlo, řídítka, místo otáčkoměru má prosvětlený ukazatel zařazené rychlosti, tachometr je v mílích, dále jsou odlišné přepínače směrovek a úplně chybí spínače světel na pravé straně řídítek a ještě pár dalších drobností. Tento kousek byl sem do republiky přivezen počátkem devadesátých let a hezkých pár roků sloužil jako výukový s dvojím řízením u autoškoly v Brně. Na začátku tisicíletí byl prodám soukromému majiteli, který ho měl dlouhých 16 let, než ho prodal mi. Takže motorka má i zajímavou historii.
|
